Panický strach z nemoci - PŘÍBĚH Z PRAXE

Martina je veselá bytost, která vždy milovala život a uměla si ho užít. Posledních šest let jí ale trápí strach, že dostane nějakou nemoc. Když si například udělá modřinu, hned ji napadne, jestli to neukazuje na něco vážného. Když čte o tom, že se zpěvačce Aničce Slováčkové vrátila rakovina, udělá se jí fyzicky zle. Má tendence se neustále pozorovat, ačkoliv to vůbec dělat nechce. Strach z toho, že vážně onemocní, narušuje její vnitřní klid. Ačkoliv snaží sama sebe uklidnit, že se jí nic neděje a myslet pozitivně, strach je prostě silnější a ovládá ji.

Nejdříve s Martinou formou poklepávání na akupresurní body a specifickou slovní formulaci snižujeme intenzitu strachu z toho, že vážně onemocní. Je překvapena, že se po každém cyklu poklepávání strach opravdu o něco zmírní. Pak se díváme na to, kdy se tento velmi silný strach objevil poprvé – a potvrdí se příčina, kterou sama tušila - vybavuje si událost před šesti lety, kdy jí na vstupní lékařské prohlídce zjistili zvýšené jaterní testy a pro jistotu ji poslali na CT vyšetření. Tam jí mladý lékař suše oznámil, že má pravděpodobně karcinom jater. Martina byla v šoku a měla chuť utéct. Jela za svou matkou do práce, vůbec si však nepamatuje na cestu a neví, jak se k ní dostala. Maminka jí dala dýchat do sáčku, aby se uklidnila. Později Martina absolvovala ještě magnetickou rezonanci, kde se zjistilo, že má na játrech pouze neškodný hemangiom (shluk krevních cév). Pocítí úlevu, přesto už nic není jako dřív.

Vysvětluju Martině, že to, co zažila, včetně všech popsaných pocitů – šok, strach, absolutní bezmoc, krátký výpadek paměti po této nepříjemné zkušenosti, poukazuje na trauma, které se zapisuje do těla i podvědomí a na podvědomé úrovni ji evidentně dále ovládalo. Nyní přistupujeme ke zpracování traumatu. Snižujeme nepříjemné emoce se vzpomínkou spojené a poté Martina získává možnost vzpomínku měnit. Do své vizualizace si za stimulace akupresurních bodů dává jiného doktora než původního mladého a evidentně velmi nezkušeného, a tento jiný doktor jí říká, že tam sice něco vidí, ale může to být jen neškodný hemagliom a že má být úplně v klidu. Martina se cítí naprosto v klidu a bezpečně, důvěřuje mu. Pak jede za maminkou, ta je na magnetické rezonanci s ní, drží ji za ruku, ale Martina cítí, že to bude v pořádku a cítí se velmi dobře.

Když si nyní vzpomene na to, co se skutečně stalo, ptám se jí, jaké pocity má. Fascinovaně odpovídá, že cítí klid a pohodu, že to v ní nevyvolává vůbec nic negativního. Je překvapená, jak lehce se cítí a uvědomuje si, že najednou nemá strach zajít na preventivní prohlídku, kterou dlouho kvůli obavám z odhalení nějaké nemoci odkládala. Je odhodlaná ji absolvovat a šťastná z tak rychlé vnitřní změny.

Dopady traumatu nelze odstranit pouhým pozitivním myšlením. Trauma se zapisuje do naší biologie a doslova nás ovládá, i když se snažíme myslet optimisticky. Proto je nutné hluboká vnitřní zranění nejprve zpracovat, aby mohla přijít skutečná a hluboká vnitřní změna.