Jak rozpoznat trauma a pomoci traumatizovanému

Co je vlastně trauma

Připomeňme si nejprve, že trauma není událost, ale to, co se děje v nervovém systému – je důsledkem jeho přehlcení, neschopnosti emoční bolest či šok dále zpracovat. U dětí i dospělých jsou rizikovými situacemi ty, kdy hrozí, že zažijí pocit strachu a naprosté bezmoci, děti však, na rozdíl od dospělých, mají nezralý nervový systém a omezené schopnosti vypořádat se s emoční zátěží, proto je u nich riziko vzniku traumat mnohonásobně vyšší.

Jak poznat, že dotyčný právě prožil trauma?

Obvyklými projevy jsou: změna srdečního rytmu (evidentně zrychleně dýchá anebo naopak vypadá, jako by se jeho dech zastavil), bledá pokožka, vyděšený, zastřený nebo prázdný výraz a apatický postoj. Postižený ale může projevovat také velmi silné emoce jako je křik či nezadržitelný pláč.
 
Rizikové faktory pro vznik traumatu

Rizikové faktory pro vznik traumatu u dětí: nehody a vážnější úrazy (např. na kole), fyzické násilí nebo svědectví fyzického násilí, svědectví kolapsu jiné osoby, křik a hádky dospělých, ponechání dítěte o samotě v době, kdy na to není ještě zralé, nejrůznější lékařská vyšetření, zanedbávání fyzických nebo psychických potřeb dítěte, vykonávání čehokoliv proti vůli a odporu dítěte (např. násilné čištění zubů).

Rizikové faktory pro vznik traumatu u dospělých: prakticky jakákoliv zkušenost, kdy se cítíme vyděšení a zcela bezmocní (nehody a úrazy, násilí a svědectví násilí, lékařská vyšetření, šokující zprávy – rozvod, vážná nemoc v rodině atd.). Retraumatizovat nás také mohou situace, které nám připomínají již prožité trauma (např. jízda autem, pokud jsme v minulosti zažili autonehodu a trauma zůstalo nezpracované).

Jak se zachovat, když dítě nebo dospělý prožije trauma

Život je plný rizikových situací, a tak je téměř nemožné za celý svůj život nezažít ani jedno trauma. Naštěstí tělo je velmi moudré a disponuje schopností se s traumatem vypořádat. Aby k tomu ale mohlo dojít, je potřeba vytvořit bezpečné prostředí, poskytnout dotyčnému oporu a nesnažit se emoční či fyzické projevy traumatizovaného zastavit či urychlit. Případný pláč, třes nebo chvění těla jsou žádoucím způsobem, jak se tělo zbavuje nahromaděného napětí.

První pomoc při TRAUMATU DÍTĚTE
Nejprve zklidněte sami sebe, třeba pomalým dechem a zvědoměním dotyku chodidel na zemi. Přijměte veškeré emoce dítěte (může hystericky plakat, křičet anebo také být netečné či dezorientované v důsledku šoku) a ujistěte jej, že je v bezpečí a že se o něj postaráte. Pokud se ocitáte na rušném místě, přesuňte se do klidu. Slzy, chvění nebo třes jsou způsobem, jak se tělo vypořádává s traumatem – nesnažte se tyto projevy zastavit, ujistěte dítě, že je to v pořádku a že to přejde. („To je v pořádku, jen nechej vytřást/vyplakat všechno to strašidelné ven.“) Zůstaňte pevní a klidní. Dítě potřebuje čerpat z Vašeho klidu a sebejistoty. Zůstaňte fyzicky s dítětem, dokud mu nebude lépe.

První pomoc při TRAUMATU DOSPĚLÉHO
Nejprve zklidněte sami sebe. Popište dospělému, co se děje a co se dít bude, např. slovy: „Vidím, že jsi v šoku, zůstanu tady s tebou, dokud ti nebude lépe.“ Můžete mu položit ruku na rameno, aby cítil také fyzickou oporu. Pokud se tělo postiženého začne třást, znovu popisujte, co se děje a dejte najevo, že je to v pořádku. „To je v pořádku, dovol tělu, ať se třese.“ Zůstaňte s dospělým dokud se mu nevrátí barva do tváře, nezačne se zajímat o to, co se děje a bude evidentně zorientovaný.

SVÉPOMOC při vlastním traumatu
Přijměte veškeré své emoce. Dopřejte si odpočinek. Vzdejte se činností vyžadující koncentraci. Sdílejte své pocity s blízkými nebo s těmi, kteří jsou schopni Vás vyslechnout a dát Vám podporu. Dopřejte si čas na vstřebání zážitku. Dodržujte běžnou denní rutinu – poskytuje pocit stability. Při obtížích se zvládáním traumatu se neostýchejte obrátit na odbornou pomoc.

Pokud se trauma zcela neuvolní, dítě i dospělý může trpět následky traumatu jako je: úzkost, záchvaty paniky či různé nové strachy, flashbacky, noční můry, pomočování u dětí, nepřiměřené reakce na vyděšení, fóbie, extrémní citlivost vůči světlu či zvuku, nepřiměřené emoční reakce, podrážděnost či emoční labilita, záchvaty zlosti či zuřivosti, vyhýbání se určitým situacím, lpění na věcech, které poskytují pocit bezpečí. U dětí může dojít k regresi ve vývoji – což znamená, že si začne znovu např. cucat palec nebo používat menší množství slov. Projevy zablokovaného traumatu se mohou uvolnit s větším časovým odstupem - v řádu několika dní až týdnů.

V případě těchto projevů je vhodné obrátit se na odborníka přes duševní zdraví.