Zpracování křivdy a nečekané řešení vztahu s recepční – příběh z pera klientky

Ke Káji jsem přišla kvůli zážitku z posledního zaměstnání, kdy jsem byla vyhozena na základě chyby, za kterou jsem nemohla. Díky Káji jsem si zpracovala silný pocit křivdy a lítosti a nahradila jej silou a důvěrou. Také jsem potřebovala zpracovat špatné výsledky z preventivního stěru na děložním čípku. Pochopila jsem, že i tak mohu být zdravá. Navíc mě Kája naučila, jak si s pomocí kvantování přitáhnout práci, jakou skutečně chci.

Rozebraly jsme obě situace detailněji. Nejprve jsme začaly s řešením špatných výsledků z Gynekologie. Společně jsme ťukaly na meridiánové body a opakovala jsem po Káji věty. Pak mě Kája požádala, ať zavřu oči a představím si tu situaci, kdy čtu email s těmi výsledky. Vidím to však jako zprávu. Informaci jako každou jinou. Vždyť mi přece chodí spousta emailů, proč bych se měla znepokojovat? Proč jsem z ní měla zbytečný strach? Už se jen usmívám.

Poté jsme se dostaly k řešení práce, do které jsem nedávno nastoupila a ve které mě k mému překvapení po několika dnech vyhodili. Udělala jsem chybu, málo jsem byla zaškolená a z toho důvodu jsem nechtěně jednu pacientku popálila. 

Poklepávaly jsme na stejné meridiánové body a nahlas opakovaly věty. Zavřela jsem oči a Kája mě vybídla, ať si tu situaci představím. Vidím pacientku jak ke mě stojí zády, ukazuje spálené záda z předchozí terapie. Je mi jí strašně líto. Kája mě vybízí, ať jí řeknu cokoliv, co chci. Ať změním co chci. Říkám jí tedy svoji omluvu, přiznávám, že jsem udělala chybu, za kterou ne až tak můžu. Cítím, že jsem nebyla dostatečně proškolena. V tu chvíli jsem se rozbrečela. Paní se ke mě otáčí, hladí mě po vlasech a říká, že to nevadí, nezlobí se na mě, že jsem se to prostě na někom musela naučit... Uf, cítím ohromnou úlevu! Pak jdu za paní vedoucí lékařkou profesorkou ji požádat, zda bych mohla dostat volno kvůli vyšetření, na které jsem byla objednaná. Ona už o mé chybě ví a překvapuje mě, že se taky nezlobí. Věří, že se ze své chyby poučím a už ji nikdy neudělám. Jsem v šoku, že mi bylo odpuštěno. Cítím se skvěle! :) 


Pak mě Kája pobízí, abych ještě zašla před odchodem za arogantní recepční, která se k zaměstnancům chovala nadřazeně, peskovala nás a mladší holky shazovala. Nikdo ji tam neměl rád. Říkám, že mám chuť ji dát facku, Kája na to, že v tuto chvíli je vše povoleno, mohu dělat cokoliv, pokud to tak cítím. Postavím se tedy před pult, napřáhnu pravici a udělám to. Té představě se nahlas rozesměju. A říkám recepční: ,,Míšo, jsi kráva. Promiň, někdo Ti to prostě musel říct." Cítím, že teď už mě neštve, je mi tak nějak jedno. S lehkostí opouštím budovu. Zavřou se hlavní dveře, otočím se k budově, prohlédnu si všech 6 pater, usměju se, zamávám a řeknu: ,,Tak ahoj, někdy příště, třeba jako pacientka." V pohodě jdu domů... Otevírám oči, utírám slzy, už se jen směju a cítím se skvěle, úlevně. Pocit křivdy zmizel.

Poznámka terapeuta: Když chceme urovnat vztahy anebo přestat myslet na člověka, který se k nám nechoval hezky, vždy je potřeba ve vizualizaci nejdříve udělat to, co jsme si v danou chvíli udělat nedovolili – a co bychom si možná nedovolili nikdy. Proto například žena dlouhodobě týraná manželem může mít ve vizualizaci potřebu na něj křičet nebo mu ublížit. Znamená to, že je podporována v nepřípustném chování nebo že by snad něco takového udělala i reálně? Vůbec ne, právě že naopak. Když si na úrovni mysli dovolíme to, co v sobě dusíme – například projevit vztek nebo skutečné názory na druhého – tyto emoce odezní a v reálném životě se vztah k dané osobě pročistí. Pokud však chceme například odpustit člověku nevhodné chování, ale nepropustili jsme nejprve vztek vůči němu, odpuštění bude jen povrchní, ne skutečné a neventilovaná emoce může stále negativně ovlivňovat náš vztah k němu.