Trauma – zranění, o kterém se nemluví
Trauma. Téma, které potřebuje být řádně osvětleno a vyjasněno. Traumatem si s nejvyšší pravděpodobností prošel každý z nás a mnohdy nás ovlivňuje, ač nevědomky, po celý život.
Co je a není trauma
Když se řekne trauma, většina lidí si představí vojáka, který se vrací z války; sexuální znásilnění; vážnou autonehodu nebo třeba násilí na dítěti, nicméně trauma může vzejít i ze zdánlivě nevinných situací, zvláště pak v dětství, neboť děti mají citlivější nervový systém a potřebují ke zvládnutí náročných situací konejšivého dospělého.
Trauma není událost, která se nám stane, ale způsob, jakým nervový systém událost zpracuje. Vzniká, když se cítíme přehlceni, bezmocní, vyděšeni či zoufalí.
Příklady ze života
Miminko, které pláče, protože potřebuje mámu a ta nepřichází, se ve chvíli, kdy jsou emoce příliš zahlcující, samo od sebe odpojí. Odpojí se od svého prožívání, které je již nesnesitelně bolestné a obvykle pak vyčerpáním usne. Pokud se takové situace opakují a základní potřeby dítěte nejsou opakovaně naplňovány, vzniká vývojové trauma. Trauma tak často vzniká ne proto, že se něco špatného stalo, ale proto, že se mělo stát něco dobrého a nestalo se. Když jsme odpojeni od svých instinktů, které nám říkají, že je přirozené reagovat na pláč dítěte a vyhovět jeho potřebám.
Trauma může vzniknout také například když se dítě ztratí v obchodě, při pádu z kola nebo lékařských zákrocích. Z potencionálně zatěžujících událostí by ale trauma nemuselo vzniknout, kdyby dítě mělo možnost své emoce prožít, kdyby se mu dostalo podpory a uklidnění dospělého.
Co způsobuje trauma?
Vzniklé trauma mění chemické uspořádání mozku – to pak ovlivňuje naší náladu, naše chování, to, co si myslíme o druhých, o sobě, o životě.
Přecitlivělost vůči kritice, nejrůznější strachy, bloky a fóbie, hyperaktivita, poruchy pozornosti, závislosti, chronické nemoci, některé vztahové potíže, to vše pak může mít kořeny v traumatu.
Jak trauma léčit?
Když jsem se sledujících v diskuzi na mých FB stránkách zeptala, co si vybaví pod pojmem trauma, nějčastější odpovědí byla rodina či vlastní rodiče. Není divu, nejvíce traumat totiž obvykle pochází z našeho dětství. Zároveň ale platí, že traumatizovaní lidé nevědomky vytvářejí podmínky pro vznik dalších traumat. Nemá proto smysl hledat viníka, ale ptát se, co mohu se svým traumatem udělat, abych jej sama nepředávala dále. Dalo by se říci, že když vyléčím své trauma, dělám svět lepším místem na zemi – nepřenáším svou bolest do dalšího pokolení.
Trauma je vnitřní zranění, které lze naštěstí léčit. Dnes už existuje spousta metod, jak s traumaty pracovat – úspěšné jsou především ty, které pracují s podvědomím, neboť trauma nás ovlivňuje na podvědomé úrovni.
Já svým klientům pomáhám zpracovávat trauma technikou EFT a nejčastěji řešíme trauma z porodu, z lékařských zákroků, ale také z nelaskavého zacházení svými rodiči, trauma ze smrti blízkého, z autonehody a mnoha dalších situací, které nám nedovolují uvolnit se, důvěřovat sobě či druhým a být emočně svobodnějším člověkem.