Co je a není trauma
Když se řekne trauma, většina lidí si představí vojáka, který se vrací z války; sexuální znásilnění; vážnou autonehodu nebo třeba násilí na dítěti, nicméně trauma může vzejít i ze zdánlivě nevinných situací, zvláště pak v dětství, neboť děti mají citlivější nervový systém a potřebují ke zvládnutí náročných situací konejšivého dospělého.
Trauma není událost, která se nám stane, ale způsob, jakým nervový systém událost zpracuje. Vzniká, když se cítíme přehlceni, bezmocní, vyděšeni či zoufalí.
Příklady ze života
Miminko, které pláče, protože potřebuje mámu a ta nepřichází, se ve chvíli, kdy jsou emoce příliš zahlcující, samo od sebe odpojí. Odpojí se od svého prožívání, které je již nesnesitelně bolestné a obvykle pak vyčerpáním usne. Pokud se takové situace opakují a základní potřeby dítěte nejsou opakovaně naplňovány, vzniká vývojové trauma. Trauma tak často vzniká ne proto, že se něco špatného stalo, ale proto, že se mělo stát něco dobrého a nestalo se. Když jsme odpojeni od svých instinktů, které nám říkají, že je přirozené reagovat na pláč dítěte a vyhovět jeho potřebám.
Trauma může vzniknout také například když se dítě ztratí v obchodě, při pádu z kola nebo lékařských zákrocích. Z potencionálně zatěžujících událostí by ale trauma nemuselo vzniknout, kdyby dítě mělo možnost své emoce prožít, kdyby se mu dostalo podpory a uklidnění dospělého.
Co způsobuje trauma?
Vzniklé trauma mění chemické uspořádání mozku – to pak ovlivňuje naší náladu, naše chování, to, co si myslíme o druhých, o sobě, o životě.
Přecitlivělost vůči kritice, nejrůznější strachy, bloky a fóbie, hyperaktivita, poruchy pozornosti, závislosti, chronické nemoci, některé vztahové potíže, to vše pak může mít kořeny v traumatu.